Kolem Berounky

Dnešní sváteční odpoledne jsme využili k malé procházce s babičkou.

Projděte se spolu s námi malebným okolím řeky Berounky kousek před tím, než její vody zamíří k hlavnímu městu...

Naši procházku zahájíme na zastávce autobusu č. 30, Husův park. Zde vystoupíme a první, co spatříme, bude na svahu umístěná socha kazatele.
Přejdeme silnici i lávku přes řeku Úslavu. Zamíříme po jejím levém břehu až k další lávce.
Na břehu řeky si můžeme všimnout i ohlodaných kmenů stromů, děl místních bobrů.

Terezka nám usíná. Vjíždíme na lávku přes řeku Úslavu. Otevírá se nám pohled na kostelík sv. Jiří, jehož historie sahá až ke svatému Vojtěchu z rodu Slavníkovců.

Starobylý hřbitovní kostelík leží na soutoku Berounky s Úslavou. Obejdeme ho zprava.

Naším cílem zde je lávka pod bývalou tvrzí Pecihrádek. Lávka je visutá a pod ní na dobroty od návštěvníků číhá celé hejno nejrůznějších vodních ptáků.

A tady už je Ona. Řeka. Berounka. Dříve se nazývala Mže až k soutoku s Vltavou. Nyní tak v Plzni máme pět řek.

Mezi divoké kachny se vetřela i jedna husa domácí.
A taky nesmí chybět pár nutrií, které chroustají tvrdé patky chleba od návštěvníků. Něco jim taky dáme.

A už je čas k odchodu. Opouštíme údolí Berounky a procházíme vyzdobeným podchodem pod pražskou železniční tratí.

Za tratí odbočíme vpravo. Míjíme i dlouhé Ejpovické tunely.

Před nimi si můžeme prohlédnout netradiční památník, hlavu použitého razícího štítu.

Za chvilku už nastupujeme do trolejbusu č. 16. Terezka stále spinká.

Ještě zajímavé foto z trolejbusu. Paluba Hamburk s vyhlídkou u hlavního nádraží.

Jen výš!

Tak zase někdy na shledanou, Řeko!