Vánoce - doba nesprávného stravování

Možná laskavého čtenáře překvapím tím, že nehodlám psát o předvánočním a vánočním přejídání a mlsání, které vede k přibírání na váze. Budu psát tak nějak osobně...

Vaření mě nebaví. A nic moc v kuchyni neumím. Nejsem kuchař, jsem kráječ. Nějak jsem se tak vyvinul. Přitom obě moje babičky byly vařivé, máma taky. Dědové ne. Ale zato můj táta se ve vaření, pečení a smažení přímo vyžíval. Ale nepodědil jsem tu vášeň.

Do 27 let jsem bydlel u rodičů a stravoval se tamtéž. S přispěním školních jídelen. Té vysokoškolské se říkalo menza. Poté jsem byl odkázán na jídelny veřejné. Zejména na hospody. Když jsem tedy nepracoval ve školství.

Já se ve školních jídelnách stravuju rád. Je to vařené podle nějakých norem, většinou mi to chutná. A je to vysoce dotované. Dneska za oběd platím dvacku. Korun. Ne euro.

Takže já mám samozřejmě rád i prázdniny. Až na to stravování. No a teď jsem byl tři dny v pracovní neschopnosti. Takové malé prázdniny... První den jsem na jídlo neměl ani pomyšlení. Ale pak...

Nerad jídla vymýšlím, nerad realizuju. Pak se to stejně sní a nic... Takže jídlo první. Říkejme mu nadneseně těstovinový salát. Žena přinesla synovi ze své závodní jídelny svíčkovou. Zbyla omáčka. Že ji sní sama a navaří si k tomu těstoviny. Přihodil jsem 100 g těstovin navíc.

K vařeným těstovinám půlku nakrájené salátové okurky, rajče, sardinky, vymačkaná půlka citrónu a dvě lžíce olivového oleje. A pepř. Nesolím. Nedělá mi to dobře na ledviny a srdce. Mám oběd! Ale v pátek je také den.

Vezmi jogurt, půlku tvarohu, lžičku papriky. Jedno jaké. Ta je tam jen kvůli barvě. Chuť dodá česnek. Budeme tomu říkat česneková pomazánka. Všimněte si umělohmotného "drchňátka" na česnek. Skvělý vynález... Jsou i keramická. Ale ta se špatně myjí. A různé hliníkové mačkače ještě hůř. Zase mám oběd.

To je výsledek. Lze napatlat na topinku, rohlík... No a dneska jde choť dopoledne ke kadeřnici. Takže živím i syna. Budou bramborové placky. Zase. Já moc široký reportoir jídel nemám... Ale oběma nám to chutná. I žena si dá. A z toho bude zítřejší synův článek.

Příští týden se ještě třikrát pořádně najím v jídelně... No, podělím se se synem. On už bude mít prázdniny. A pak skoro 14 dnů mých blafů. Nejsnazší je koupit sekanou, buřta, nebo párek. Ale to není z nejzdravějších... Přesto na to dojde. Proto ten název článku.

Snažil jsem se, abych přesvědčil syna ke kroužku vaření. Nebyl proti. Dokud nezjistil, že jsou tam přihlášené samé holky. To v tomhle věku nepřekousne. Ale jak uznáte, ode mě se vařit nenaučí...