Trocha rozbíhavého myšlení

Kamarádka má na brance od svého baráčku tento slogan. Podle ní to znamená:"Sračky se dějí!" Já bych to spíš viděl na :"Hovno se stalo..." Ale ona žila v anglicky mluvících zemích. Já ne. Vybral jsem tu fotku jako upoutávku na svůj článek.

A proč zrovna tahle fotografie? Vidíte tu načervenalou budovu? To je poliklinika Mazurská. Že jsem se tam v posledních dnech nachodil...

No a před tou poliklinikou je takový plácek. A na tom plácku by měla končit lanovka vedoucí od nás, z Troje a Bohnic, do Dejvic.

Já jsem sice politicky konzervativec, ale nejsem proti moderním stavbám. Vítám lávku Holka (HOlešovice-KArlín) i tuhle lanovku. Doufám, samozřejmě, že slibovaných pět nosníků a tři stanice nebudou necitlivé ku prostředí...

Těším se už na důchod... Nebudu na lavičce v parku krmit ptáčky, ale budu courat po Praze a po Čechách. Dokud to půjde. Čím budu mít víc spojnic se zbytkem republiky a Prahy, tím lépe. Více mostů, více lanovek!

Ale vzhůru na polikliniku. Pobavila paní ve zdravotních potřebách... Chirurg vydal mé choti poukaz na ortézu. Paní se zahleděla do počítače a řekla, že by to musela objednat, že by to mohlo být tak za čtrnáct dnů. Pak se zadívala na nohu mé ženy: "Hm. Vy to asi potřebujete dřív, že? Tak si doběhněte na Bulovku!"

Představa mé choti běžící navzdory distorzi kotníku... To by bylo lepší, kdyby si tam skočila. Respektive o berlích doskákala. Ale bez ortézy se pro ortézu těžko skáče. To máte jako hledání brýlí bez brýlí... Tak jsem tam nakonec zaběhl já. I proto jsem dal včera přes 20.000 kroků.

Žena se vozila. Těch 300 m od nás na polikliniku jsme jeli autem. Mám to nacvičené. Dovezu ji na placené parkoviště před poliklinikou, které je úplně prázdné. Protože tam všichni dojedeme, vyložíme pacienta a jedeme přeparkovat do vedlejší ulice, kde to je bezplatné. Tady bychom dali 20,- Kč za každou půlhodinu. Ale první půlhodina je bezplatná...

Až se postaví lanovka, budou i negativní dopady. Asi nebude, kde zaparkovat. Nebo ještě hůř, mohli by nám sem protlačit modré zóny. A ještě by na jejich použití mohli chtít nějakou mobilní aplikaci... Ale pokrok si zkrátka vyžaduje oběti...

A když jsem přeparkoval, půjčil jsem si na vrátnici nemocniční vozíček. Ty invalidní, ty mají veliká kola, aby se invalida poháněl sám. Ale ty nemocniční mají docela malá kolečka, takže pacient potřebuje tlačící doprovod.

U některých dveří musíte otevřít obě křídla, ale většinou projedete na první dobrou. Ale ty vozíčky už mají svůj věk. Žádný nejezdí rovně a manévrování s nimi, to je na řidičák. No nic. Mám už s nimi letitou praxi. Ženě je pořád něco.

Pak, když jsem uložil choť doma, jsem vodil po poliklinice synka. Kousnul ho před týdnem do nohy komár. Taková prkotina...¨

Teď už to prý vypadá daleko líp, to prý v prvních dnech... Ale byl na táboře. Tak mu to tam vydesinfikovali a obvázali. A teď se starám. Má lokální antibiotika.

V případě mého syna se uvidí za pár dnů, co se na něj z uvedených výroků na začátku článku bude vztahovat. Bude to borelióza, nebude... Kdo ví.

No, hlavně, že se nám zase rozběhlo PGM, ne?