Sasko a Ukrajina

Byl jsem v Drážďanech už potřetí. Poprvé jsem byl docela malý špunt hluboce předškolního věku. Dokázal jsem se tátovi omotat kolem nohavice, výš jsem nedosáhl.

A právě to jsem po několikahodinovém ťapání po Drážďanech udělal, obtočil se kolem tátovy nohavice a prohlásil, že mě bolí nožičky, že chci nést.... Jenomže to nebyl táta.

V raných 70.letech se ve Východním bloku nosilo jen několik druhů konfekčních tesilových kalhot. A tak jsem si na přechodu pro chodce omylem obtočil úplně cizího Němce, nejspíš místního Sasíka...

No, jak by Vám bylo, kdyby se kolem Vaší nohy na přechodu pro chodce obtočilo trochu odrostlejší batole? Které by Vám říkalo tati a mluvilo cizozemsky? Můj Sasík zvedl ruce, jak si to možná nacvičil za minulé války, a volal: "Hilfe, hilfe!" Načež přišla moje maminka, odmotala mě z něj a posadila tatínkovi na koníčka... Děsně moc se tomu Němčourovi pak einschuldigovala...

Tahle vzpomínka nemá souvislost s ničím následujícím, prostě se mi jen vybavila...

Baba Jaga a ukrajinské rukodělné umělecké předměty na tržišti. Já vím, že je to podbízení se zákazníkům... Ale kdyby to netáhlo, tak by to majitelé asi nedělali.

Podruhé jsem byl v Drážďanech v roce 1983. Pamatuji si trosky po bombardování. A skupinky sovětských vojáků ve vycházkovém, s černými výložkami. Každou skupinu vedl důstojník. Ty skupinky se s místními moc nemísily... Teda vůbec.

Zkusil bych odhadnout, že ve spolkových zemích původně začleněných do DDR bude oblíbenost Ruska ještě nižší než na západě... V Drážďanech je to vidět.

Ten nápis na stavbě bych si překládal jako "Milovat a ctít vlast". No, moje němčina je dost katastrofální. Prababička Katrin byla sice Němka, ale mluvila plumpendajč, povidlovou němčinou. Takovou směsicí bavorštiny a češtiny. Skuteční Němci nerozumějí mně a já zase jim... Ostatně, jde o tu ukrajinskou vlajku. Taky je tam zmíněn Írán... Ale na to, abych si koupil na tržišti půlkilovou štolu moje němčina stačila.

A tyhle vlajky jsem nafotil před radnicí. Ale už nebyl čas a síla je nafotit líp. Navíc nefoukalo. Zajímavé. Saská a ukrajinská vlajka. Žádná německá, evropskounijní ani naťácká...

Jinak ve městě zvonila čeština, polština, ukrajinština. Sem tam trochu i němčina... Sasko má necelých pět milionů obyvatel. A jeho vazby na cizinu jsou silné.

V jiném článku zmiňovaný August Silný byl vévodou saským a králem polským, Sasové stáli u Hradce Králového po našem, rakouském, boku proti Prušákům... A utrpěli tam při naší společné porážce vysoké ztráty. (Ona to nebyla žádná Prusko-rakouská válka, ale Říšskoněmecko-pruská válka...)

Cítil jsem se v Sasku jako doma. Jsou to vlastně taky Slované, akorát mluvijó německy. Stejně jako třeba Rakúsové nebo Karentánci...

Takže i Háša viděl, že v cizině žijí normální lidé... Uvažuju ho vzít někdy do Brna. Na Špilberk a na Trencka. A tak vůbec. Až bude teplo. Teď chodil v kanadách po babičce. Sice mu bylo teplo, ale věřím mu, že ho opravdu bolely nohy. Já už kanady neobul čtvrtstoletí...

No, než se svým robíhavým myšlením zase někam posunu, tak raději skončím. V Sasku jsem viděl docela silnou podporu Ukrajiny proti Rusku.