O Ukrajincích v Čechách, jen postřehy

Protože jsem učitel na základní škole, tak se to nějak geopoliticky celé schumelilo (Nebo zchumelilo? Já si zdůvodním to i to...), že se potkávám s Ukrajinci, zejména tedy s dětmi, protože je učím česky.

Teď se o Ukrajině a Ukrajincích hodně mluví. Tak si myslím, že k tomu taky můžu něco napsat, co by snad mohlo i někoho zajímat. Moje psaní bude čistě subjektivní. "Vidím jenom výjevy." Sice si je snažím nějak zobecnit, ale je to ve mně čerstvé, neuleželé. Můžu být vedle, jak ta jedle...

Úterý. Udělalo se teplo. Vzal jsem si letní bundu. Klíče, peníze, doklady, to jsem si přendal. Ale na respirátor jsem zapomněl... Jsem za popírače a odpírače! Jedu autobusem a tramvají.

Normálně po lidech nekoukám a čtu si. Ale teď se dívám, kdo všechno jedeme bez ochrany horních cest dýchacích. Že nás je! Cítím se blbě. Já se snažím zákony a nařízení dodržovat. Pokud možno. Ale dnes vím, že budu težce porušovat.

Ve škole jsem si odučil své tři hodiny. Deváťáků bylo jen pět. Jsou příjimačky... Tak si s nimi povídám o tom, jak si kdo doma vaříme a nakupujeme věci na sebe. (Procvičujeme si umění mluvit a mlčet a naslouchat. Taky se vzájemně inspirujeme. V šesti to jde dobře... Skončili jsme u schizofrénie.)

Pak mám dvě hodiny češtiny v ukrajinské druhostupňové třídě. Určil jsem si téma: "Lidské tělo, zdraví a nemoc, u lékaře, v nemocnici a v lékárně". Píšu dětem slovíčka a fráze. Zkoušíme scénky, zjišťujeme, že potřebujeme další slovíčka a fráze... Napřed slova a fráze. Mluvit. Gramatika přijde někdy.

No a pak vycházka do Prahy. Pro dobrovolníky. Přihlásilo se osm. Ročníky narození 2006 - 2009, kluci a holky napůl.

Porušuji spoustu vyhlášek. A jsem připraven lhát. Tak tušíte, že třeba taxislužba se bez oprávnění provozovat nedá... No a průvodcovské služby taky ne. Provádím Prahou načerno! Samozřejmě, pravděpodobnost, že by proti mně někdo zasahoval, je nepatrná.

Ono se to oprávnění na školní akce nevztahuje... Ale ukrajinské děti nejsou žáky naší školy. Mezi mnou a jimi není žádný formální vztah. Je to tlupa dětí s dospělým, nikoliv školní akce. Výuku u nich placenou mám, vycházka je moje soukromá, bezplatná iniciativa. Neznám jejich zdravotní stav, vůbec je neznám. Nesmí se nic stát. Pravděpodnost jakýchkoliv potíží je malá, ale...

Žádná ukrajinská učitelka se mnou nejde. Vědí, že se s dětmi domluvím. Na hodiny chodím také sám. Ve třídě učím dvě dvouhodinovky (Vždycky hodinu přetahuju. Mám placenou hodinu.) Další kolega s kolegyní mají každý po dvou jednohodinovkách. Ti mají ukrajinskou pedagogickou asistenci... Osm (oficiálně šest) hodin češtiny týdně. Hodně, nebo málo? Víc nedáme, nemůžeme.

Tak jsem zdůzarnil, že pasy s vízem strpění a respirátory s sebou. Taky jsem se ptal na alergie. Všechno kvete... Vyrážíme jedničkou z Palmovky. Že je na "náměstí" synagoga, zničený židovský hřbitov a bývalé nádraží bez kolejí, to jim ještě nikdo neřekl.

Respirátory si zapomněly tři děti. Mám jich dost... Respirátorů. Tak schválně, jestli bude mezi dětmi nějaký alergik... Tvrdily, že ne. Ale učím už dlouho, jsem zvyklý na ledascos.

Vystupujeme na Letenském náměstí. Fotím si pána, který venčí kozy. Vizte můj včerejší actifití post... Děti si jdou koupit něco do Billy. Jsou hladové.

Dva postřehy. Ukrajinské děti u nás nechodí na obědy. Protože nejsou žáky naší školy, musely by dát za oběd 76,- Kč jako tzv.cizí strávník. To je pro většinu moc. Přes cenu nejede vlak. Účetnictví. Sponzora jsme nesehnali. Ale po Velikonocích už budou za oběd platit stejně jako naše děti, něco přes třicet korun. Udělali jsme mezi kolegy sbírku.

No, 40 dětí, potřebujeme asi 30 Kč za jedno na den. Denně dvanáct set. Měsíčně asi 26.000. Jsme malá škola. Je nás tu asi dvacet učitelů. Stačí něco přes litr na osobu měsíčně. Někdo třeba nedá... Tak dávám o dost víc. Preferuji tuhle formu pomoci. Na jakkoliv transparentní účty posílám jen symbolicky... Čtyřem ukrajinským kolegyním platí obědy ředitelka a zástupce.

A druhý postřeh. Téma "Nakupejeme" jsme ještě neměli. Ale v supermarketu není třeba umět jazyk. (S pokladní prý pár slov ukrajinsky prohodili.) Na Ukrajině prý nemají ty řetězce, jako my. Je tam jen domácí "Rukavička". Ale princip nákupů je stejný.

Zkrátka, ukrajinské děti jsou v naší kultuře jako doma... Jakmile jsme nastoupili do tramvaje, polovina vytáhla mobily a začala pařit... Občas se na něco ptají. Kecáme. Ony ukrajinsky, já rusky. Vypomáháme si občas angličtinou, někdy rukama nohama... Dnes to o češtině moc nebude.

A začínáme exkurzi... Letná (teda správně Bubny, ale stejně je to Letná). Dobrovského ulice. Památníček ukrajinského prezidenta Hruševského. Chápu, že jste o Myhailu Serhyjeviči v životě neslyšeli... Ale já se na Letné narodil a můj táta pod touhle deskou v 90.letech parkoval auto.

No a Hruševský byl historik, obdoba našeho Palackého. O generaci až dvě mladší. Řídil kolektivní práci na Dějinách Ukrajiny, což je dodnes základní práce k téhle tématice. V roce 1914 se stal čestným členem České akademie věd. Roku 1917 byl zvolen ukrajinským prezidentem... Byl eser, socialista-revolucionář.

Takže v roce 1918 zdrhnul k nám... Mimochodem ne před bolševiky, ale před ukrajinskými ultranacionalisty. Pak bloumal světem a nakonec se vrátil do Sovětského svazu. Kupodivu, nebyl tam výrazněji perzekuován a zemřel sice náhle, ale v klidu...

Což až na jednu holku také nikdo z mých Ukrajinčat nevěděl. To děvče je mi velmi sympatické. Hezká, chytrá, společensky obratná... Je ji šestnáct. Myslím, že je Židovka. Podle jména, vzhledu i schopností. (Já jsem filosemita. My, evangelíci, máme, myslím, obecně k vyvolenému národu lepší vztah než katolíci. Věnujeme se víc Starému zákonu. A většinově tak nějak víme-tušíme, co je Mišna a Talmud, teda ten Babylonský. Jeruzalémský jsem neměl nikdy v ruce...)

Kdyby ta holka byla Češka, tak bych se jí zeptal. Ale vůči Ukrajincům mám určitý ostych. Třeba jedna dívenka u nich chodí celá pořád v černém. Není to emostyl... Má černé šaty, punčochy... Jen se jí líbí černá, nebo nosí smutek? Je mi to trapné, se ptát...

No a prošli jsme mezi Národním technickým a Národním zemědělským muzeem. (Tam umístěný Aero L-29 Delfín i traktory vzbudily pozornost.) Exkurze pokračuje...

Hele, já si pamatuju, že kolotoč je rusky karusel! Moje domnělá Židovka se mě ptá, jestli bych ji soukromě nedoučoval češtině... Apage satanas! Na to jsi moc hezká... Já tedy s žákyní nikdy nic neměl. Ale to víte, že si všimnu, když je nějaká opravdu pěkná... Jasně, jsem křesťan, ženatý. Nesmím a nechci! Člověk se pro klid duše vyhybá i malým pokušením...

A tenhle článeček začíná být trochu dlouhý... Jářku, rozdělím ho! Exkurze trvá už třicet minut. Tak ještě dvě hodiny a půl... A to jsem o Praze skoro nic neřekl! Nenudím Vás?