Neúplná recenze filmu #annaismissing

Každé povolání má svoje výhody a "výhody". Letuška nebo průvodčí mezinárodních vlaků cestují po světě. A pokud to někoho baví...

No a učitel... O školní jídelně píšu celkem často. Ale existují i nejrůznější školní akce. Někoho třeba může bavit lyžařský kurz, jazykové výjezdy do ciziny... Abych to zkrátil, navštěvujeme také jako dozoři výchovné koncerty a výchovná představení v kinech a divadlech.

Zde se například za několik chvil započné výchovný koncert na téma Beatles. To bylo včera. (Jeden umělec a jeho manažerka s tím objíždějí zřejmě všechny základní školy po celých Čechách. Služebně nejstarší kolegyně říká, že už celá léta. A že pan hudebník dost sešel.)

Místo konání tělocvična. Doba 45 minut. Vstupné 50,- Kč. Přítomno asi sto dětí z druhého stupně a z 5.tříd. Třetina přesvědčila rodiče, že se dneska ve škole neučí, když je tam koncret, že tam nemá vůbec cenu chodit.

No a dneska kino. Konkrétně Světozor na Václavském náměstí. Film #annaismissing. Sto osm minut + půlhodinová přednáška-diskuse venkovské preventivní koordinátorky. Celkem asi 75 žáků, od 7. do 9. třídy. Zase asi třetina zůstala doma, vizte výše. Stálo to stovku na hlavu. Doprovod šest pedagogů. Jo, podle předpisu by stačili tři. Ale co kdyby přišly všechny děti...

Já umělecké filmy prakticky nesleduji. Ani umělecké knihy téměř nečtu. Skončil jsem někdy v roce 1990. Nějak nemám kapacitu nasávat cizí příběhy. Mě naplňuje vlastní život. Až přplňuje... Třeba je to u mě duševní choroba. Začínající příběh obyčejného šílenství... No, občas dělám výjimky. V pondělí jsem synovi pustil Sedm statečných v angličtině a díval se s ním.

Takže sedím v kině a chvílemi se dívám. (Část představení trávím na dámských WC, jedné mé žačce se spustila hodně silně krev z nosu. Jelikož má srdeční vadu, raději nenechávám nic náhodě.) Takže...

Film mě příjemně překvapil. Děj nebyl úplně mimo realitu. Otevírá se tím, že patnáctiletá dcera je požádána otcem, úspěšným advokátem, aby mu cosi synchronizovala na telefonu. Při tom si tato všimne odvážných fotografií známé influencerky...

Děvče začne pátrat. Je v technologiích lepší než její otec. Tudíž začne se svou nebinární přítelkyní rozplétat tajemství...

Svět internetu se proplétá se světem advokacie a policie. Influenceři, youtubeři, followeři, lajky, veřejné mínění... Mně neznámý svět emotikonů. Svět pozlátka a předstírání, kde o všem rozhoduje zdání a nikoliv realita. Virtuální svět si s tím skutečným předávají svoje nejtemnější praktiky a stránky. Dočkáme se i vraždy...

Herci jsou neokoukaní, neznámí. Netvrdím, že jsou všichni skvělí, ale hrají v mezích svých možností uvěřitelně. Kamera mě neruší...

Tak samozřejmě, našlo by se, co mi nevyhovuje. Měl to být thriller, ale občas sklouzne k celkem laciné detektivce, kde je až příliš dějových zvratů. Na zdi zůstalo viset mnoho pušek, ze kterých nebylo vystřeleno, ale přeci je někdo sňal a vyvolal tím divákovo očekávání...

Film má až příliš mnoho financiérů, sponzorů a donátorů, i s veřejným zájmem. Je až příliš všestranně korektní a vyvážený.

Ale celkový dojem dobrý. Ptal jsem se svého tuctu žáků (nikoliv špinavců), jestli litují té stovky vstupného. Dva ano. To je, myslím, solidní výsledek.

Beseda... Proč ne. Paní říkala, co většina věděla. Ale vedět a konat podle toho, to jsou dva rozdílné světy.

A čekám, jestli se ozve nějaký rodič. Sexuálně explicitní scény, popíjení alkoholu, násilí, nahota, krev... Nevím, jestli to bylo pro dvanáctileté sedmáky přímo vhodné. Pro některé jistě ano. Starší sledovali, mladší si hráli s mobily. Což jsem toleroval. Kdo k pochopení tématu ještě nedospěl, potřeboval se zabavit jinak.

Celkově film ke zhlédnutí doporučuji. Prý se dnes točí daleko horší věci.