Metoda psaní pro Hive

Když byla moje nebožka matka žákyní základní školy, tak se s kamarádkou bavila tím, že po škole jezdily po Praze tramvají z konečné na konečnou. Každý den jiné číslo tramvaje. Šlo o to dívat se z okna.

Předevčírem jsem si na ni vzpomněl. To jsem taky jezdil po Praze jak vzteklý. Doktoři mají takový zvláštní sport. Když mě pošlou na rentgen, tak chtějí snímek na disketě. A když jdu s tou disketou k jinému doktorovi, tak chce popis z rentgenu... No a příště je to zas naopak.

A ono nestačí, abyste na ten rentgen zavovali, aby Vám snímek nebo popis poslali jako přílohu v mailu. Protože GDPR. Takže tam musíte osobně. Stojí to jen pár korun, ale toho času...

No a protože mi pohyb stále činí jisté potíže, tak se snažím jezdit bez přestupů. Sednout si a sedět. (Ano, už vypadám tak zbědované, že mě většinou někdo pustí.) A dívám se z okna. Nikam moc nepospíchám. Jsem v pracovní neschopnosti a většinou si dávám na cestu dvojnásobdk času, co si myslím, že budu potřebovat. Jezdím a kochám se.

Ty jo... Ono je toho v Praze tolik k vidění! Jedete si a něco vidíte, co Vás zaujme. Jde o to, si místo zapamatovat. Doma se na to místo podíváte na mapě. Rozkliknete si... Očtete si Wikipedii. Něco se Vám v hlavě propojí... A máte téma na článek. Snad pro někoho zajímavé, snad obohacující.

Až tam pojedete příště, pokud můžete chodit, prostě vystoupíte a nafotíte si, co chcete. Díky našemu zdravotnímu systému teď budu hodně jezdit. Jinam na obstřiky, jinam na rehabilitace, jinam k jednomu doktorovi, jinam ke druhému, jinam ke třetímu...

Náš systém vůbec nekritizuji. Je dobrý nejen ve srovnání s Horní Voltou. Naopak. Snažím se vybírat si to pozitivní. A to pozitivní bude cestování. A nejen Prahou... Někdy je rychlejší se někam objednat i mimo Prahu.

Ze zkušenosti vím, že když už někde vystoupím, abych něco nafotil, tak si vedle toho všimnu i něčeho dalšího, co by stálo za fotografování, co jsem předtím neviděl. Takže tam vystoupím i příště, až si zase něco načtu a propojím. A až bud fotografovat to druhé...

Myslím, že nepotřebuju jezdit po světě, abych měl o čem psát. I za humny mám dost látky pro články, pro #aroundtheworld ... To byste nevěřili, jak vzrušující jsou třeba pražské Hlubočepy!

A docela se divím, že ostatní běžně o svém okolí nepíší. Co je pro Vás důvěrně známé, to je je pro ostatní terra ingocnita...

Článek bez fotografie... Nejsem přítelem volného čmárání po domech. Ale tahle naivní kresba, spíš mazanice, se mi tak nějak... docela líbí.