Terezce po roce čtvrtém

Ahoj Terezko,

už jsem ti dlouho nepsal, tak to musím napravit. Jsou už ti čtyři roky a na podzim ti bude pět. Jsi hodně čilá a taky upovídaná.
Je vidět, že ti to myslí. Nedávno jsi mi položila otázku: „Tati, a proč jsi hodný tatínek?"
Co na tohle říct? Já doufám, že jsem byl a jsem pořád hodný tatínek. I když mi často ujíždí nervy.
Chci, abys věděla, že tě mám rád, jen se mi někdy nelíbí tvé chování.
Snažím se být hodným tatínkem, protože věřím, že vychovávat se má srdcem.
Máme tě s maminkou moc rádi, Terezko.

Jindy jsi mi pověděla:
„Tati, jdeš zítra do práce?"
„Ano, je sice sobota, ale jdu."
„V práci budeš mít klid."
„A proč? Přece tam budu pracovat."
„Protože tam nejsou žádné děti..."

Měla jsi pravdu. Měl jsem tam klid. Ale celý život bych ho nechtěl. Byl by to smutný život bez tebe. Občas klid jistě potřebuji, a taky svobodu, jako každý člověk, ale potřebuji i dítě, tebe, aby mě pomohlo vidět svět novýma očima, aby mě přinášelo radost a zbavovalo mě obav z budoucnosti a ze stárnutí.
Poznáš to, až budeš mít jednou svoje miminko. A třeba budeš mít i toho policejního psa, jak ses nedávno vyjádřila. Jistě to bude tvůj věrný čtyřnohý přítel a parťák.

Umíš být taky hezky upřímná a trefně mi odpovídáš. Třeba včera, když sis opět nechtěla čistit zoubky.
Povzdechl jsem si:
„Já už z těch dětí jednou přijdu o nervy."
Podívala ses na mě těmi svými kukadly a odvětila:
„Ale přece jsi chtěl dítě, tak to máš."

Byla to pravda. Chtěl jsem dítě, protože jsem nevěděl, do čeho jdu. Kdyby to každý věděl, lidstvo by vymřelo :)

Myslím, že časem budu chodit na ryby. Bude tam ticho. Doma totiž nastane nadvláda žen.

„Tati, ty doma přece nemůžeš zívat, krkat a prdět. To můžu jenom já."

Tak kde mám ty žížaly?

Obrázek: AI generátor z PeakD