Terezce k 5. narozeninám

Milá Terezko,
nedávno jsi oslavila pět let. Měla jsi svojí první oslavu v pizzerii s herničkou se svými kamarády a kamarádkami ze školky, kterou jsi si hezky užila.
Pět let. Utíká to jako voda. Doufám jen, že tobě tolik ne ;)
Pět let je malý kousek v životě dospělého člověka, v tom tvém je to ovšem veliký skok.

Ve školce jsi už jako doma a pomalu se chystáš na její poslední, předškolní rok.
Bude to velká změna v tvém životě, jakých bude ještě mnoho.
Když zavřu oči, vidím tě, jak čteš naše vzkazy. Jsi už krásná slečna. Kolik ti tak už může být? Dvacet, dvacet pět? Doufám, že nebyla válka, ani nenastala klimatická či jiná katastrofa a ty tak můžeš žít klidný a spokojený život. Určitě sis ho zařídila podle svého. A dobře. Věřím tomu tak, jako věřím i v to, že to dokážeš. Dokážeš prožít svůj život v lásce a dobrotě.
Když jsme nedávno v tvých pěti letech zavítali do kostela, měla jsi hezké otázky. Snažil jsem se ti na ně odpovědět, jak nejlépe jsem mohl, aby to tvoje rozumná hlavička pobrala.
Pořád ještě kraluješ hřištím,i když ne tak moc, jako před rokem. Baví tě i jiné věci. Taky s námi jezdíš na dovolené a výlety.
Líbilo se ti u moře v Bulharsku a třeba i u nás na hradě Švihově u Klatov.
Děláš nám s maminkou radost i když máš občas svojí hlavu. To patří k životu. Jsme z toho občas na nervy, tak nám to promiň ;)
V životě budeš svojí hlavu potřebovat, abys dosáhla svých cílů a pozitivních změn v životě.
Zatím ještě neumíš překonat strach a mě se líbí, že to nevzdáváš. Jednoho dne to zvládneš a strach už tě nebude svazovat. Nebude strašák, ale jen taková životní ochrana. Máme ho všichni.
A ty máš taky naši dobrotu a lásku.
Navždy.
Krásné narozeniny a vše nejlepší, Terezko.
Tví rodiče