Dýně

Dostali jsme dýni. Hokkaidó. Jsem rád, že jsme dostali dýni. Já hrozně rád dlabu dýně. Nejen když se blíží Halloween. Ale je to hned po Vánocích můj nejoblíbenější svátek. Protože si můžu udělat kostým a blbnot v něm. I když by teda můj nejoblíbenější svátek měly být Velikonoce. No zkrátka, vydlabal jsem si další dýni.

To jsem já při závěrečných úpravách hotové dýně, vydlabané, dýně. Máma by nám tu fotku zveřejnit zatrhla. Ale vždyť je to jen provozní nepořádek!

Dýně skončila v ledničce. I tak táta říká, že do Halloweenu nejspíš nevydrží, že chytne plíseň. Jakmile máma uslyšela slovo "plíseň", chtěla nám dát dýni za okno. V tom větru, co dneska je. To bychom ji mohli rovnou vyhodit! No, nejspíš si budu moci vydlabat ještě jednu dýni...

Ale ono to má jeden velký háček. Táta tomu říká vedlejší produkt, já odpadní produkt. Zkrátka z vnitřku dýně se udělá dýňová polévka...

A tu polévku já teda vůbec nemusím... Ani ze smetany, ani z kokosového mléka, ani vůbec s ničím. Aspoň ty kostičky z bílého rohlíku na másle mi chutnají...¨

Táta sní úplně všechno. I dva talíře brouků. To jsem opravdu viděl před pár lety v zoologické zahradě na Dni hmyzožravců! Ale mě to nechutná! Ani dýňová polévka, ani brouci!

Takže s něčím dobrým je spojeno něco špatného. To neplatí jenom o dýních a jejich vydlabávání. Ale je s něčím špatným spojeno i něco dobrého? Co je dobrého třeba na tom nebo k tomu, že mi zarůstají nehty na nohou? To jsem ještě nevypátral.