Moje vypsání
Zoufalost a beznaděj k někomu cítím. Odkopla mě to boli... Smutek ve mně proudí.
Bylo toho moc a zároveň málo .Je lepší trpět sám a nedoufat v zítřky s někým nebo zranění skrz falešnou naději ?
Ve chvili zoufalstvi rezignace někdo naději dal .Ja blazen uvěřil a ve falešné naději stale tonu .
Proč mě všichni stále odmitaji ?
Depresivni umím byt ale ke štěstí mi stačí malo a to mi nikdo nedá.
Tak se sestupna spirála roztáčí . Lide co mě odmitaji skrz moji nenormalnost jsou ti sami co mě drží dole .
Je hezke někoho podpořit pár slovy které nic nestoji a v konečném dusledku jen zrání když nejsou upřímná.
Jaky význam ma taková pomoc ?
Jako bych se topil ve vodě a člověk by daval rady jak plavat . Přitom by se odmitl namočit. Tak mi přijde drtivá většina lidí.
Proto deprese.
Někdy stačí malo aby člověk byl šťastný . Vím co mi chybí Vím co nemám. Vím co mě udržuje v mém stavu .Ale to mi nikdo neda ...
Buď byt vlk samotář a nelamat si hlavu jak působím na jiné. Nebo doufat že mi někdo da co chci a zraňovat se
To je první ženská Tvého života, která Tě odmítla, nebo takhle vyvádíš vždycky? Na druhou stranu, o čem bys psal a přemýšlel, kdyby jí nebylo?
Se sebou si musíš poradit sám. Kromě psychoterapeuta nebo psychologa nebo psychiatra Ti nikdo nemůže pomoct, i kdyby nakrásně chtěl. Nejde to. Chodit a dýchat taky musíš sám...
Bohužel jen to špatné jsem zažil . Myslel jsem že to bylo jiny
Nikdo ti nedá to, co chceš. Musíš si to dovolit sám. :) Jestli chceš milovat, miluj, ale nic za to nečekej, jinak to není láska. Tvoje štěstí nikdy nevzdejte z jinýho člověka, ani z vnějších podmínek.
Neznamená to, že ti s některými lidmi v životě nebude dobře a s jinými špatně, ale jakmile pochopíš, co tím chci říct, hodně se toho vyjasní. :)
Hodně štěstí