Úvahy kolem hradu Rokštejna (III)

avatar

p1100436.jpg
Dolní palác vlevo, horní palác vpravo, donjon mezi nimi. Touhle fotografií jen připomínám, o čem jsem už psal. A tenhle článek nebude až tak o hradech, jako o lidech.
p1100450.jpg
Předpokládám, že jméno pana profesora Měřínského neznáte. Ale jméno pana Heinricha Schliemanna, 1822-1890, někteří asi ano. Pan Schliemann vykopal Tróju. A pan Měřínský Rokštejn.

Pan Schliemann si Tróju musel najít. Panu Měřínskému záchranný výzkum na Rokštejně přidělili... Vůbec je mezi oběma pány více rozdílů než shod. Ale oba milovali archeologii.

A Nobelovu cenu za archeologii nedostal žádný z nich... Protože ta se neuděluje. Vlastně nevím, jestli se nějaká archeologická cena vůbec uděluje. Sportovcům, umělcům, mírotvorcům, kuchařům... Dokonce i učitelé mají Zlatého Ámose. Volí se královny krásy, MrMuscle... Volí se třeba bachař roku, nebo Miss Uklízečka? Svět je divný.

Znáte nějaké naš slavné archeology? Možná profesora K.Absolona, co vykopal roku 1925 Věstonickou Venuši. Snad naše egyptology M.Vernera a M.Bártu...

Pan Měřínský toho stačil za život víc než jen výzkum Rokštejna. Ale při výzkumu hradu Rokštejna zemřel. Nevím, jestli s lopatkou v ruce... To je pro archeologa jako pro herce umřít na jevišti...

Zříceniny žijí svým vlastním životem poté, co se staly zříceninami. Nejen v pověstech. Nevíme, kdo hrad založil, kdo velel jeho obráncům a útočníkům při posledním boji... Ale pan Měřínský tu, v blízké Panské Lhotě, vybudoval školní archeologické pracoviště. Všichni archeologové z Brna si jím jako studenti prošli. A výzkum o prázdninách každoročně pokračuje.

Každý archeolog z Moravy tu strávil pár sezón. Na vykopávkách, na zakoupeném statku, v hospodě, u táboráku. Snad mají hezké vzpomínky na tenhle kus svého života.

Rokštejn ještě není úplně vykopaný. Práce pokračují. Na jedné straně se nachází bývalá výletní restaurace z I.republiky. Babička tam chodívala zamalada tancovat. Tam ještě archeologové nekopli.

Pan Měřínský v místním kulturním domě (na kterém jsem v Akci "Z" taky odpracoval pár hodin) každoročně pořádal přednášky pro všechny zájemce o tom, co se letos našlo a jak by to předběžně interpretoval. Tam jsem ho také, počátkem 80.let, poznal. To byl ještě mladým asistentíkem...

Pan Měřínský má na svém působišti pamětní desku. Já ji mít nebudu. I kdybych celý život pracoval na jednom místě... Můj tchán se vyučil a celý pracovní život prožil v Jance Radotín. Padesát let. A taky tam desku nemá...

Dneska není moderní pracovat na jednom místě. K pocitu štěstí patří měnit profese i zaměstnavatele, posouvat se, růst... Kam se ale posune archeolog, kam sedlák? Kam učitel a kam třeba řidič autobusu nebo dodávky? Celý život dělají vlastně totéž. Jen nabírají zkušenosti...

Nevím, jestli řidič se touží stát dispečerem. Já rozhodně nechci být ani ředitelem školy, ani inspektorem, ani ministrem školství. Učitelem jsem se nenarodil. Jen se tak živím... Nevím, jestli zaměstanci pohřebního ústavu, popeláři a vrátní svou práci milují... Nebo si tam jen vydělávají a realizují se jinak.

Pan Měřínský se narodil ve stejný den jako já... A než začnu hloubat dál, tak to je asi lepší přestat. Asi ne v nejlepším. A vůbec, je třeba podívat se i mimo Rokštejn. Všechny cesty světa tam rozhodně nevedou.

kraki_a.png



0
0
0.000
3 comments
avatar

Jakožto řidič vůbec neuvažuji nad místem v dispečinku. Při současném stavu splnit požadavky řidičů dole a šéfů nahoře bývá nadlidský úkol. Na takové pozici jsi jako zrnko pšenice mezi dvěma kameny.

Umřít za volantem? To mi jako pocta moc nepřipadá. Možná nejsem takový srdcař. Ale mnozí co za tím volantem zemřeli mívají v místě skonu desku, co by malý náhrobek. To je docela malá útěcha.

0
0
0.000
avatar

Já už jsem jednou u tabule zkolaboval. Volali mi záchranku. To moje srdce... Ale umřít chci jako učitel na odpočinku.

0
0
0.000