Ruah

Bydlím asi 200 metrů od kulturního centra Krakov. Taky je tam stejnojmenný obchoďák. Ale o ten teď nepůjde. I když jej trochu vidíte. A za ním stojí architektonický zločin. Blockhaus. Původně od H-Systému. Pak ho dostavěla jiná firma. Ale odbíhám.

V kulturním centru se vynachází pobočka městské knihovny a v něm hudební sál. Jednou měsíčně se tam koná koncert. Asi 40 míst k sezení. Nikdy tam nebylo plno. Nechodím na každý z koncertů. Ale Ruah už jsem slyšel. A chtěl jsem dnes znova. Stalo se.

Ruah je hebrejsky vzduch. Nebo také duše. Řecky se to překládá jako pneumón. Pneumatika je od toho odvozená. Třeba.

Hrají tradiční hebrejskou hudbu. Takže žalmy. Jistě. Také přidají trochu kletzmeru, trochu sefardského ladina. A ledascos jiného. Ale převládá klasika.

Je to takové příležitostné těleso. Potkají se párkrát do roka. Je na nich vidět, že mají z hudby radost. A ze sebe navzájem, že jsou spolu, že si zahrají. Vyměňují si nástroje. Zpívají jiné rejstříky než jsou jim vlastní. Kytaristka nahrazuje basu. Ale umějí. O tom žádná. Přidávalo se. Nebyla to jen hodina.

Někdo to musel zaplatit. Většinou tam chodí penzisté. Asi nějaký městský fond pro kulturní vyžití seniorů... Pár těch seniorů tam bylo, že to je zadarmo. Ale pár si přineslo partitury. A bylo vidět, že hudbě rozumějí víc než já.

Můj děda a máma si na koncerty také nosili partitury. Já už ne. Rodinné hudební těleso mě shodilo ze skály jako spartské nedochůdče. Že prý nemám absolutní sluch... Ale já ho později dostal. Tenhle talent jsem pak už ale také nerozvíjel.

Tož díky město, díky městská knihovno! Máš to u mně! Jako v trezoru.

P.S.: Nemám problém fotografovat umělce při vystoupení. U nich se publicita musí předpokládat.