Nevolební speciál, reportáž z dnešního dne

A máme tu prezidentské volby. Jsem učitel. Volební místnosti jsou i ve školách. Náš školník není nejmladší a logicky ani nejvýkonnější. Takže kvůli usnadnění své práce zavelel, že na tyhle volby zase všichni musíme ze školy vypadnout... Tudíž exkurze.

A náhodou jsem si všiml, že Vojenský historický ústav konečně před pár týdny ukončil (2018-2022) rekonstrukci svých žižkovských výstavních prostor. A tak jsme se vydali na Žižkaperk.

Nevydali jsme se všichni. Vypsalo se několik akcí. Někdo šel na Pražský hrad na výstavu do Šternberského paláce, jiný do ZOO... Pár žáků zůstalo se školníkem, aby mu pomohli s přípravou voleb. Každý, co mu nejvíc konvenovalo.

A dost bylo těch, co si střihli nevolnost, střevní potíže nebo rodinné důvody. Tak v tomhle případě nic proti... No a já se dvěma kolegyněmi a 29 žáky se vydal na Žižkov.

Vzali jsme to pěšky z Ohrady. Přes park. Po hřbetě Vítkova. Kde se nabízely výhledy na obě strany. Praha je pro fotografy fajne město. Mezi kopečky. Ze skoro každého kopce se naskýtá zajímavý výhled...

Každé roční období má svoje kouzlo. Podzim, zima, brzké jaro, to jsou období bez listí. Takže je opravdu vidět město a ne příroda.

Bylo zvláštní světlo a chladný vzduch, který umožňoval vidět detaily. Snažil jsem se o něco jako veduty... No, mám těch fotografií požehnaně. Třeba z nich ještě něco pseudouměleckého vykřešu, když tomu dám čas. Tohle je jen reportáž s doprovodnými snímky...

Neměl jsem čas jen fotit. Jsme na exkurzi, ne? "Žižkovský vysílač vysoký 216m, dokončen 1992 podle návrhu Václava Aulického... Jezdecká socha Jana Žižky od Bohumila Kafky, 6.největší jezdecká socha na světě, osazena 1950, Národní památník na Vítkově, funkcionalismus, Špitálské pole, odtud nastupovali 14.7.1420 k útoku křižáci, Invalidovna, zkladatel Petr Strozzi..." Byli jste někdy s nějakých učitelem na výletě nebo na exkurzi, že? Tak si to umíte představit. Asi kilometr jsme šli hodinu. Ostatně, expozice se otevírá až od 10 hodin.

Vrch je poset mnoha instalacemi. Nevylučuji, že by to mohlo být umění... Ale V.A. mi zrovna hlásí, že to na ní asi zase jde (fokální epilepsie). Beru si od ní příslušný sprej a už jsme prakticky, jak vidno, před budovou muzea.

Tak ještě ikonický pohled na Hradčana a Petřín. Ten jeřáb stojí vedle Staroměstského náměstí. Povšimněte si, že všechny pilíře viaduktu jsou pokryty graffiti...

A jsme tu! A.V. propuká záchvat. Naštěstí jen malý. Nemusím použít sprej, tudíž nemusím volat ani sanitku. To by byl problém. Jedna kolegyně umí jen ukrajinsky, druhá je starší a špatně chodí...

A hned je tu druhý problémek... Nechtějí nás pustit dovnitř. Že prý kapacita 400 lidí, momentálně přítomno 600. Nemají průvodce. Ale vysvětlili jsme si to. Nepotřebujeme průvodce. Já jsem dějepisář. A jdeme.

A.V. se ujímá O.L. Přeskakuje jiskra. Už nemají myšlenky na epilepsii. Jdou se otlapkávat do kavárny ve třetím patře.

Kdo chce, jde se mnou, provádím expozicemi. Hezké. Doporučuji. Otevřeno denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin. Zdarma. Pro fanoušky vojenské historie k nezaplacení.

Stihli jsme za 2 hodiny jen asi půlku expozic. Mě vojenská historie vždycky zajímala... Ale nemám čas pořizovat fotky. Nicméně hodlám se sem příležitostně vypravit se synem a zpracovat článek o expozicích...

Od školy nás odešlo 29 + 3, vrátilo se nás 29 + 3. Úspěšný den... Kdyby mě teda nebolelo v krku, neměl bych zvýšenou teplotu a rýmu.

Ve škole k obědu dalmatské čufty s rajskou a těstovinami.

Volby mohou začít!