Naše chrabré námořnictvo a jiné asociace a nostalgie

I tenhle pomník na Olšanech potkáte. Jsme sice vnitrozemský národ... (Jasně, za Přemysla Otakara II. jsme sahali od moře k moři.) Ale jako součást Rakouska-Uherska, což ani nebyl oficiální název státu, jsme svoje moře měli.

Já to zvětším.

Po I.světové válce jsme Rakousko proklínali. Ale ty vzpomínky českých námořníků... Většina technických profesí na moři byli Češi. Teda die Böhmen.. Franz Rasch popravený za vedení vzpoury v Boce Kotorské byl z Přerova, ale Němec jak poleno. Což značí, že matka byla Češka...

No, Kapitán Korkorán Vlasty Buriana... Takových bylo. A postupně vymírali. A předtím se scházeli a vzpomínali. A to kdysi nenáviděné Rakousko se jim ve vzpomínkách zdálo stále lepší a lepší...

Ještě by ta černá stuha mohla být černožlutá. V barvách Domu habsburského. O němčině na pásce nemluvě.

Čs. obec bývalých námořníků už jistě neexistuje. A... Oslí můstek. Československo už taky neexistuje. Zítra má výročí. Výročí zániku.

Když se vydávají pamětní mince, někdy u příležitosti narození, jindy při výročí úmrtí toho kterého velikána. U států se ale slaví spíš to založení... Že bychom si připomínali výročí konce Habsburského mocnářství? Spíš vznik nástupnických států...

Loni to bylo 31.12. třicet let od zániku Československa. Nevím, jak na Slovensku, ale u nás se 1.1. vznik samostatné České republiky mezi lidem neslaví. Nejde o to, že to není státní svátek. Ale všichni tu žijeme při tom, že naše republika přeci vznikla 28.10.1918... Pak se teda postupně zmenšovala...

Vůbec nevolám po obnovení společného státu Čechů a Slováků. My máme své problémy, na Slovensku mají svoje... Dát to dohromady, tak se problémy vynásobí. Je to dobře, že jsme se rozvedli. Hlavně, že civilizovaně...

Ale tak vzpomínám na mládí, když tráva byla zelenější... Jako ti staří námořníci. A kdyby jste mě o půlnoci vzbudili a ptali se, jaké jsem národnosti, tak Vám rozespalý řeknu, že přeci Čechoslovák... Jak bych mohl zapomenout...

A kdo z té desky urval tu kotvu?! To jsme celí my, my Češi... Mám v tom trochu hokej... Jo, hokej a sport vůbec. I tyhle hroby a pomníky na Olšanech najdete.

Neruda si po hřbitovech píše svoji sbírku Hřbitovní kvítí, Erben báseň Kytice (Zemřela matka, do hrobu dána...) No a mě tady taky napadají jistě hluboké myšlenky. Hřbitov je zkrátka místo inspirativní. Budu se asi častěji chodit dívat, do čeho přijdu.