Můj volební speciál

Prezidentské volby v České republice nejsou zcela bezvýznamné. I když samozřejmě, z hlediska geopolitického jsou válečné události na Ukrajině mnohem důležitější. A co se odehrává v hlavě čínského prezidenta, to pro věci budoucí zastiňuje i tu Ukrajinu...

Zpátky k našim volbám. Rozdělil bych kandidáty na dvě skupiny. Na ty, co měli peníze na volební kampaň a zejména na profesionální volební štáb a na ty, co peníze nezískali. Ti druzí jsou bez šance a dále se jimi nebudu zabývat. Protože dnes je vše o marketingu, i úspěch na Hive, třeba...

Andrej Babiš. Je vlastně nejčitelnější. Hodlá prezidentovat ve prospěch Andreje Babiše. Všichni ho už známe, příznivci i odpůrci. Kampaň si platí ze svého. Jak k tomu svému přišel, to je jiná...

Další dva kandidáti, pan Pavel a paní Nerudová, tak čitelní být z logiky věci nemohou, protože ještě neměli šanci se ve vrcholné politice předvést, minimálně v té české, z pohledu pana Pavla.

Napadá mě taková otázka. Hledají si kandidáti své sponzory, nebo sponzoři svého kandidáta? Tedy, je tu skupina lidí, kteří mají nějaký zájem, a potřebují dosadit na Hrad jakéhokoliv "svého" člověka?

Kdyby si ti lidé vybrali třeba vesnického lékaře z Horní Dolní a vybavili jej sto milióny na kampaň a sestavili mu volební štáb z nejdražších odborníků, jak by se projev takového kandidáta lišil od projevů těch současných?

Nebo obráceně. Proč bych měl volit právě Pavla nebo Nerudovou? Čím mohou ti konkrétní kandidáti přispět České republice jiným, než že se nejmenují Andrej Babiš?

Paní Nerudová je žena. Pohledná a mladá. To všechno zdůrazňuje ve své kampani. Stačí mi to? Ne. Mně je úplně jedno, jaké pohlaví bude mít budoucí hlava státu. Ženství není zárukou ničeho.

Čistě subjektivně mi ta paní přijde jako marketingový produkt svého štábu. Říká, co jí řekli, že má říkat. Má názory, jaké má mít. Nepřijde mi autentická.

Na druhou stranu, kdyby se stala prezidentkou, jsem si prakticky jist, že by republice ostudu neudělala. Jestliže ona postoupí proti AB do druhého kola, budu ji volit.

Zbývá mi pan Pavel. Přijde mi jako kandidát uvěřitelnější než paní Nerudová. Možná, že právě on si hledal štáb a nikoliv štáb jeho... Samozřejmě se nabízí, že za jeho kandidaturou mohou stát cizí zájmy - zájem udržet nás v NATO a EU.

Cizí zájmy... Ten cizí zájem, zůstat zakotvený v západní, euroatlantické civilizaci, je i mým zájmem. Ale nevylučuji, že voličská většina může v budoucnu rozhodnout jinak...

Obecně, když dáte někomu pár milionů na kampaň, něco od toho očekáváte. Když ne přímo státní zakázky, nebo místa ve státním aparátu pro své příbuzné, tak alespoň to, že bude pomáhat kormidlovat Váš stát tak, aby to nebylo v rozporu s Vašimi zájmy. Nejen ekonomickými až kriminálními, ale i ideologickými, a třeba i náboženskými...

Abych se nepouštěl příliš hluboko do vysvětlování svých abstraktních
myšlenek, pan Pavel není kandidát, na kterého se moje srdéčko směje, ale ten, který mi zbyl po analýze všech ostatních.

Takže si omotám krk šátkem, narazím si kulicha a půjdu volit. Cestou tam vyhodím smetí a recyklát, cestou zpátky si vyzvednu doporučený dopis z pošty a nakoupím si v lékárně a supermarketu.

Proč ty podrobnosti? Volba - nevolba, svět se bude točit dál. A dopadne to dobře. A když to nedopadne podle mých představ, svět se, minimálně mně, kvůli tomu nezboří.

Fotky jsou z naší školy, z pátečního rána. Přípravy na volby.