Mezi námi, kyborgy

Ano, jsem kyborg. Netajím se tím. V hrudi mi běhá kardiostimulátor, který motivuje mé srdce k pravidelnému chodu. Už jsem se o tom jistě rozepsal. Já, Darth Vader. A další. Tak mě napadlo...

Co dělá učitel o prázdninách? Mimo jiné vyřizuje neakutní záležitosti. Je-li tak chatrného zdraví a kmetského věku jako já, zejména běhá po doktorech. Takže jsem se za tímto účelem zastavil dnes na Chodově.

A tam před stavebně zanedbanou klinikou EUC v naší péči se nacházelo TOHLE. Plastika se zove Zdraví. Co taky jiného před polikliniku? Dílo stvořil v roce 1986 Petr Trmač. Píšou, že je to vysekávané a bylo konzultováno s architektem celého sídliště, které tehdy vznikalo.

Na zanedbaném kousku městské zelěně mezi kliniční vzduchotechnikou,

místem pro kuřáky (pan Kubera by měl radost)

a květinářstvím. Ve středu obdélníkové piazzety. Také tam jsou stožáry pro dvě vlajky. Jeden jsem částečně zabral. Když se místo projektovalo, jistě se myslelo na československou a rudou, případně sovětskou vlajku. Maximálně se počítalo s vlajkou černou pro případ úmrtí toho kterého generálního tajmeníka...

Dnes tam může vlát vlajka 11.městského obvodu, vlajka duhová, Tibetu, Ukrajiny, NATO, EU... Nebo to místo většinou zeje prázdnotou. Prostě demokracie. To jsem se zakecal, respektive zapsal.

Tak tam jsem dnes byl kvůli CTéčku... Dvojitému. Páteř a břicho. Pro neuroložku a urologa. Taky obíhám kardiologa, očaře, zubařku... Stáří je jen pro dovážné, jednoduše řačeno.

Jo a napadlo mě, co ta plastika vlastně je. Kdyby byla před domovem důchodců (dnes penzion pro seniory, dříve starobinec), mohla by se jmenovat Radost ze života. Případně Věčné mládí či Radostné stáří. Nebál bych se ji umístit ani před stadion. Třeba jako Sportovní nadšení...

Dají se skulptury tvořit dynamitem? Sbíječkou určitě... No, já bych to neuměl. Já tomu nerozumím. Jak už jsem taky jinde psal, moje umělecké perceptory by pořebovaly návod.

No a teď si půjdu pro dividentdy z ČEZ. To je příjemnější než běhat po doktorech. Mám to sto metrů, tak to udělám nemoderně osobně. Jistě, šlo by to elektronicky... Ale kdo by se trápil bankovní identitou a tak.

Psala mi praktička, že už je čas na test okultního krvácení. Znáte? Pokud ne, buďte rádi. Což mě přivádí na Hrad Hazmburk.

Jde mi o tu boudu před a pod hradem.

Slovo vysernice je ve staré češtině docela neznámé. Cloaca, prevít, priveta (locus privatus), sráč, miesto potrzebnie, sroň, srovod... To všechno ve staré češtině máme. Ale vysernice, to je pustá fantazie.

Na státním hradě docela překvapující. Tam by měl být na takovou důležitou věc odborný lektor. (Stejně bylo zamčeno a klíč neznámo kde.) Tak tohle do anglicky psaného článku o Hazmburku dávat nebudu. Tak dobrou angličtinou zase nevládnu...

A od záchoda ke kanálu je už jen maličký krůček... Pokud nemáte trativod. To jsme zase na Chodově. Byl tu už?

O čem já to chtěl vlastně psát... Ach to stáří! Ale musím zaklepat... Dále!