Metropole, město, městys, městečko... Slovíčkaření?

Tak čtu si diskuse pod články. Ne pod všemi a ne všechno. Sem tam se i zúčastním... A tohle se mi nějakou chvíli honilo hlavou.

V žádném případě nechci podcenit význam slova. Je rozdíl mezi konečným řešením a vyvražděním, mezi odsunem a vyhnáním. Například. Publikum vnímá každé takové vyjádření jinak. Publikum, nebo veřejnost?

Některé pojmy bývaly v minulosti naprosto jasné. A teď už nejsou. Když se v Británii začínalo s Parlamentem, bylo nanejvýš jasné, že volební právo patří jen ctihodným gentlemanům. A každý věděl, kdo se tím myslí. Dnes...

No a co je pro jednoho jasné, pro jiného není. A naopak, že... Takže?

Ve středověku bylo naprosto zřejmé, co to město je a co ne. Do starověku s dovolením nepůjdu... A zůstanu také doma, v Českých zemích. Také pro zjednodušení.

Co tedy u nás bylo město? Do roku 1212 nic. Pak přišla Zlatá bula sicilská. Povýšení na království, jistě... Ale důležitější bylo, že jsme v mnoha ohledech vstoupili do dobové Evropské unie. Přijali jsme tehdejší obecné právní normy, zejména, co se právě měst týče.

Roku 1193 vydal kníže Konrád Ota tzv.Konrádova statuta. Z nich de iure vznikla šlechta. A teď města... Buď podle práva Magdeburského nebo Norimberského. Začíná se u nás feudalismus tak, jak si ho představujeme.

Nová města dostávají při vzniku privilegia. Starší osady je získávají zpětně. Privilegia, práva! To je to, co z lidského sídla dělá město.

Na prvním místě je tu právo samosprávy. Tedy právo mít radnici a volit si vlastního purkmistra a konšely. Dále je tu právo hradební. Z něj plyne právo města mít vlastní "armádu" a zbraně.

Právo hrdelní. Město má svůj vlastní soud, šatlavu a může kohokoliv trestat, kdo se proviní... (No, kohokoliv ne.) Kata mají jen ta největší města. Menší si jej půjčují.

Konečně město musí mít i ekonomická práva. Právo pořádat velké trhy. Někdy jen jednou do roka... Nejdůležitější je právo mílové. Jednu českou míli od města nesmí nikdo provozovat řemeslo, které je ve městě provozováno v rámci cechu. (Fušer, to je řemeslník vykonávající řemeslo nelegálně, mimo cech, mimo lege artis.)

V neposlední řadě je tu právo várečné, tedy právo vařit pivo.

Některá privilegia byla spíše prestižní. Třeba právo pečetit červeným voskem... Ale ve své době to bylo velmi důležité pro postavení města. Do stejného ranku patří městský znak a prapor...

Některá města mají jen nižší desítky domů a nižší stovky obyvatel. Ale mají svoje práva. A o ta jde. Proto jsou městy.

Existují starověké Divy světa a dnes se definují pravidla pro nové Divy světa. Uvedl jsem středověké poznávací znaky města. Co je pro Vás město dnes? Pro každého asi něco jiného. City, town...

Metropolis. Doslova v řečtině mateřské město. Odtud vyšli kolonisté, aby založili město nové. Lidé z města Tyru založili Kartágo. Lidé z Kartága založili Cartagenu... Ale křesťanská církev přisoudila metropolitovi a jeho centru jiný význam. Praha matkou měst. Odtud je šířena a opečovávána především víra.

No a dostávám se k dalším pojmům. Kdo u nás zakládal první města? Ve škole se o tom učí jako o procesu kolonizace. Tak jsou to tedy kolonisté... Jako Evropané v Americe. Římané na dobytých, případně na "spojeneckých", územích také budovali kolonie...

Ale co kdybychom obyvatelům měst říkali emigranti? Nebo migranti... Nebo třeba expati? Ale byli to vůbec cizinci?

Dlouho se víceméně věřilo, že po roce 1212 se k nám hrnuly davy Němců... Až v posledním desetiletí proběhly nové výzkumy. Německá města už tou dobou vedla své městské knihy. Takže jsme se dozvěděli překvapivé údaje. Těch kolonistů/emigrantů/expatů, tedy těch, kteří odešli ze svého mateřského města k nám, bylo proklatě málo!

Jak je tedy možné, že se u nás v následujících asi sto padesáti letech založilo tolik měst? Zajímavé...

Expati, těch několik, co opravdu přišlo, si s sebou přinesli jiný životní styl. Vědomí, jak jsou pro své schopnosti a dovednosti cenní a nepostradatelní. Brzy je obklopili místní, pro které se stali přitažlivým vzorem.

Ti místní začali používat jazyka expatů. Pro některé jejich činnosti čeština opravdu neměla slov. Přidat se k expatům, to znamenalo jistou výlučnost. V očích ostatního obyvatelstva, státní i správy i ve vlastních očích.

Během jedné, dvou generací se určitá část místního obyvatelstva identifikovala s expaty. Dařilo se jim. Rozmnožovali se. Třetí generace už nevěděla, že dědeček byl původně Čech jak poleno. Oni byli teď ti pořádní, šikovní Němci s pokrokovými názory a moderním životním stylem.

Tenhle model se nepochybně na různých místech naší planety opakoval a opakuje. A není to nic špatného. Naopak. Šíří se ideje, pracovní postupy... Užitečné se uchytí, zbytečné, za každou cenu módní a exluzivní, uhyne.

Chytře je to na té naší planetě vymyšleno...