Jak někoho otrávit

V otravování jsem vážně dobrý. Když se třeba s rodiči někdy nemůžu na něčem normálně rozumně domluvit, tak můžu vždycky začít otravovat. A oni, aby se mě zbavili, tak mi vyhoví. Nefunguje to vždycky, ale často.

A teď mě táta nutí chodit do botanické zahrady. Fotí si tam. Že mám taky. Ale já si chci číst Pravida Dračího doupěte, nebo sedět na počítači. Takže je třeba začít otravovat... Jak na to?

Ty stínové prsty, to není schválně. Ale když už to tam je, tak zdravím! Konvalinka vonná... Jedovatá. Čím se ještě dá otravovat?

Hortenzie...

Čemeřice...

Sněženka taky?

Noholist.

Bobkovišeň...

Tis...

Brambořík...

Narcis... A je tam toho ještě daleko, daleko víc.

Takže vražednou zbraň mám. Dívím se, že se tyhle rostliny vůbec vystavují. Do kina na nepřístupné filmy nesmím, alkohol a cigarety nesmím, zbraně a řidičský průkaz nesmím. Ale smrtelné jedy studovat můžu. Sám tam chodit můžu. A kdybych si chtěl něco uthnout... Ve sklenících jsou kamery. Ale tohle jsou běžné rostliny venku, ty chráněné nejsou.

Takže ukážu tenhle článek tátovi. (Aby mi opravil chyby a dal tomu celkovou formu.) Že jestli zase budu muset do botanické zahrady, tak si beru batoh, chodíme každý sám a zítřejší oběd vařím já. Budou "fejklasáně". To jsou lasagne, kde jsou místo lasagní špagety a je to prolité passatou místo tou žlutou hmotou...

Kromě otravování umím taky docela dobře vyjednávat. Myslím, že zíra do botanické nepůjdeme...

Poznámka korektora. Dobře. Zítra se pojede k babičce a dědečkovi. Přes IKEA.