Odcházení...

Tentokrát se nechystám ani umřít, ani odejít z Hive. Tentokrát se chystám do starého železa.

Shoudou okolností jsem byl přítomen, když se syn distančně vzdělával. Syn má nového pana učitele.

Ten studuje kulturní antropologii. Hezký obor. Archeolog vykope z hrobu kostrový pohřeb. Ten skončí u kulturního antropologa na stole. Tam ho měří, vytváří 3D model, porovnává... A prohlásí, že to byl buď dlouholebý lukostřelec (lengyelský kultruní komplex), nebo třeba příslušník lidu kamenných sekeromlatů... Krásná práce!

Kolik takto vzdělaných lidí najde ročně práci? Celý jeden? Kolik jich studuje? Padesát? Náš kulturní antropolog se rozhodl učit. Tedy, češtinu neovládá. Učit taky neumí, ale... Má zdravé sebevědomí a umí používat moderní technologie.

Pan učitel se dokázal s dětmi spojit a radit jim, jak si nastavit program, aby se všichni viděli a slyšeli. A určuje si, v jakém formátu posílat domácí úkoly...

No, já mám zítra odevzdávat nějaké upravené učební plány. (Ministerstvo nám přikázalo celé září opakovat loňskou látku.) Po obsahové stránce mi to problémy nečiní... Ale práce s Wordem... Fujtajfl. Dělám v něm vždycky jednou za rok. A za ten rok zapomenu, jak se co formátuje a tvoří...

Vzpomněl jsem si na @godfish , jak byl v nějaké pohovorové komisi. Já bych byl taky dobře marný... Bojuju s dětským pagiátorstvím (slohové práce a i jiné DÚ jsou často stažené z internetu) a i s opisováním (všimněte si, že má dlouhovlasec v uchu sluchátko, když máte navíc svoje dioptrie). A oni nejsou jen o krok napřed než já, jako je prý policie za zločinci...

A tak dělám, co umím, a těším se na předdůchod. Nejsem sám. Téměř každý učitel, z těch co znám, se těší na předdůchod. Notuujeme si, jak se krásně učilo před třiceti lety... Když jsme ještě měli obyčejné tabule a ne interaktviní... Křídou se píše líp než fixem. A taky se od ní tolik neušpiníte, víc vydrží...

No jo, no. Pokrok. Ti mladí kolegové, kteří k nám nenastupují, tu tabuli jistě nějak využijí. A třída bez intereaktivní tabule... Do takové školy by rodiče jistě své děti nedali.

Připomíná mi to trochu přezbrojení čínské armády koncem 19.století. Střelci dostali místo luků pušky. Prošli výcvikem. Ale v zápalu boje pak stejně mířili jako s lukem - na předky ostřelovaného, tedy nad hlavu.

Z kočího neuděláte šoféra, když mu dáte nadupané auto... Hlavně je to o chuti k novinkám. A ta tak nějak není. A nejen u mě. Piloti stíhaček také dlouho vzorovali krytým kabinám. Chtěli cítit vítr ve vlasech... Až nová generace pilotů, co neprošla I.světovou, té to bylo jedno.

V kostech cítím, že se blíží distanční vyučování, včetně toho přes notebook. Netěším se. A školní jídelna bude zavřená... Tak hlavně nezapomenout na tag #pum ...