O českém pravopisu a Ukrajině

Četl jsem nějakou studii v "odborném" učitelském tisku. Prý 80% veřejnosti si přeje nechat pravopis tak, jak je. Nevím, kolik procent si přeje změnu a kolika procentům je to šumák. To ze stati nevyplývalo...

Také nevím, o jak radikální změně pravopisu se tam psalo. Četl jsem si před třídními schůzkami jen jakousi část ze seriálu v Učitelských novinách. A zase mi ta věc nestála za hledání předešlého...

Pracovně si řekněme, že by se jednalo o změnu z nejradikálnějších. O přechod z analogického na fonetický pravopis. Tedy:"Piš jak slyšíš, čti jak je napsáno." To by například znamenalo jednotný graficky znak pro i/y. A psát "Srp", bez "Srba"... atd.

Ono to v srbštině a chorvatšině funguje právě takhle. Italština si také vystačí s jedním "i/y". (Takže italská kolonie "Libia" není chyba. Takhle se to v italštině opravdu píše...)

Hlavním argumentem těch, co nechtějí změnu, je, že když už to takhle umějí, tak k čemu změna? A budoucí uživatelé se to také naučí. Když to oni zvládli...

Já bych pro změnu byl. Učení se současnému pravopisu zabere neskutečně času. Který by se dal věnovat třeba rozvoji čtenářské gramotnosti, slohových dovedností, kritickému pohledu na informace...

Ptal jsem se žáků, jak oni to vidí. Proti byli zejména ti, kteří nepatří k nejlepším... Ti, kteří se holedbají tím, že doma nemají žádné knihy a za svůj život přečetli tak Medvídka Pú a na něm skončili...

A tihle žáci nadnesli i nový argument proti změně. Vlastenectví. Protože každá změna pravopisu je z podstaty věci nevlastenecká. Protože podkopává tradice, historii... A kdo ví, jestli za ní nestojí světové židovské spiknutí, globalisace, ilumináti, Soros atd. A samozřejmě, že se to navrhuje kvůli Ukrajincům, aby se jim všechno zjednodušilo...

Ukrajinci jsou totiž kořenem všeho zla. Berou jejich rodičům práci, kvůli nim se zdražuje nájemné, vyhazují je z bytů, rostou ceny všeho, v přažské MHD je narváno... Jejich rodiče musejí čekat delší fronty na dávky. A jak se ti Ukrajinci chovají. Například mezi sebou nemluví česky!

(O tom žádná, že i mezi Ukrajinci vyskytujícími se v ČR je statisticky bezpočet hovad, blbů a zločinců. Stejně jako v každém jiném národě.)

Žáci s horším prospěchem zpravidla nepatří k bohatším a vzdělanějším vrstvám... A samozřejmě, že opakují názory svých rodičů. Snad bez výjimky. A ze svého úhlu pohledu mají samozřejmě pravdu.

Že Ukrajinci berou práci? Ano. Někomu. Pokud někdo vykonává práci za minimální zdu, kterou zastane Ukrajinec bez znalosti řeči a bez jakékoliv kvalifikace... Zaměstnavatel se rád zbaví problémového zaměstnance ve prospěch Ukrajince.

A to nájemné... Někteří Ukrajinci prostě působí lepším dojmem než tihle čeští vlastenci... O přeplněnosti MHD nepolemizuji. To je také pravda. Hlavně lokálně. Dávky... No, když se rozdají cizincům, na našince zbude méně, jasná věc.

Navíc bych přidal, že školství se bude muset příští rok popasovat s kolosálním problémem. Ale co je vlastencům do školství, že? Studovaní tu správnou sůl země podle nich netvoří... Zdravotnictví si teď také mákne.

S dětmi ze vzdělanějších a sociálně lépe postavených rodin jsme se shodli, že Ukrajinci jsou do budoucna potenciálně velkým přínosem. Když úplně zanedbáme humanitární aspekt celé věci... České dítě do osmnácti let, jsem si kdysi spočítal, stojí stát asi milion na vzdělání, zdravotní péči atd. (Rodiče zaplatí další milion.) Přišedší Ukrajinci nás zatím nestáli nic.

A za pár let začnou pracovat, platit daně, rozhojňovat národní bohatství... Skvělá investice do nich! Navíc my, Češi, vymíráme. Na jednu českou ženu už nepřipadají dvě děti. Takže potřebujeme obyvatelstvo doplňovat. A Ukrajinci jsou mně osobně bližší než třeba Syřané. Náklady na jejich integraci se mi jeví výrazně nižší... Kdyby jich tu zůstala aspoň polovina!

A obě skupiny, protiukrajinská a proukrajinská se nejsou schopny domluvit, ani když se snažím diskusi moderovat. Stejně končíme u vzájemných urážek. Pro sociálně slabší existuje jen "teď a tady". A to ti sociálně zvýhodnění ještě nejsou schopni pochopit. A naopak. Hladový sytému také nevěří.

Psal jsem o škole. Ale myslím, že bych mohl úplně totéž napsat o celé naší společnosti. A samozřejmě chápu, že sociálně znevýhodněné děti si svoje geny a společenské postavení samy dobrovolně nevybraly. A že je těžké se zdola propracovat výš. Já jsem ve škole od toho, abych se jim v tom snažil pomoct. Abych je k tomu motivoval.

Ale začasté marná snaha moje, je to většinou sisyfovská práce. Navíc na ni nemám čas, protože v přijímacích zkouškách je to o pravopisu, určování slovních druhů a větných členů...

Čímž jsem svůj dnešní text krásně zacyklil, když jsem začal pravopisem, navázal přistěhovalectvím a skončil zase pravopisem... A na tom dnes skončím.
Howgh!
(Mimochodem v lakotské siouxštině to vůbec neznamená:"Domluvil jsem!", ale něco jako "Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí!")