Namísto hlášení Actifitu zpráva o mém zdraví

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy vynechal Actifití hlášení... Snad je to už několik let. Až zase dnes... A zítra.

Učitelská práce, to je mimo jiné práce s infekčním materiálem. Třeba ve čtvrtek jsem měl svoje čtyři hodiny, dvě suplované... Pokaždé v jiné třídě.

Počítejme, že jsem strávil vždycky 45 minut s 20 dětmi na relativně malé ploše. Některé si stěžovaly, že je bolí v krku, jiné chrlaly, kašlaly a smrkaly, jiné se chlubily bolestmi břicha.

Takový učitel mezi nimi prochází, občas se k některému ohne, nebo si přisedne...

Večer třídní schůzky. Mezitím autobusy, tramvaje, se synem návštěva akce s legem, školní jídelna...

Člověk, tedy učitel, musí dost často mluvit. Vysychá mu v krku. Ne vždycky může pít, to by se zas uběhal na WC. Zkrátka, ideální podhoubí pro přenos infekce.

A do toho sychravo a nevlídno. Organismus oslabený stresem z manželčina úrazu a vlastně i synova... Taky už měsíc táhnu domácnost fakticky sám. Začátek školního roku pro mě i syna... A mám zaděláno na onemocnění.

Už v pátek ráno jsem měl křeče v břiše. Chvíli jsem uvažoval, jestli to není ledvinová kolika... Kdyby nás ten den nechybělo ve škole 5 z 22 učitelů, zůstal bych doma, ale takhle...

Přes den člověk učí, to si nemá čas všímat, jak moc je mu zle. Ale když jsem odpoledne doopravoval sešity, sepsal zápis ze třídních schůzek, napsal nějaké zprávy o žácích pro sociálku, trochu doplnil matriky a vyplnil výkazy, sotva jsem se dovlekl domů.

Na dnešek mě bolelo všechno a špatně jsem spal. Zato dnes už je mi hej! Bolest hlavy a krku, kašel, zvýšená teplota... Obyčejná virózka, maximálně covid. To znám! To přes wekend vyležím.

Takže v pondělí budu zdráv a můžu se plnohodnotně zapojit do pedagogického procesu. Že mám těch restů... Blíží se konec září, doba odevzdávání nejrůznějších vyplněných materiálů...

Ale dnes a zítra víceméně ležím. Takže, moji soupeři v #poliac získají snadné vítězství! Zvláštní, jak se Actifit plíživě stal součástí mého života...