Budeč, requiem

Co mi dát k narozeninám? Zážitky... Tak jsme se vydali na koncert. No, na koncert... Sotva 40 minut a hotovo.

Bylo to zadarmo. Hlavně táta rád akce zadarmo. A bylo to blízko. Do Krakova je od nás, co by kamenem dohodil. Teda, pokud byste dohodili dvě stě metrů a přehodili dvaadvacetipatrový dům...

Já hudbu rád. Pískám na flétnu. Od září jsem chodil do Lidušky. Na druhé pololetí už ale nebudu. Vypustil jsem dva kroužky ze tří. Abych měl čas se učit na přijímačky na osmileté gymnázium. Podle počtu dětí je šance na přijetí 15%. Já se tam dostat chci...

Rád si poslechnu, jak pískají jiní. Určitě líp než já. Ale prý taky nepískám špatně. Že to tvrdí rodiče, to se tak nějak od nich čeká. Ale tvrdí to i moje učitelka na flétnu, abych se k tomu určitě vrátil, že mi to jde.

Nevím. Pokud se na gymnázium dostanu, tak první rok budu bez kroužků. Než zjistím, jak moc se potřebuju učit. A i když se nedostanu, tak mě teď láká spíš kytara. A pískám si stejně sám doma. Docela často. Hodinu denně určitě.

Ale zpátky na Krakov, na Budeč, na rekviem. Ta první fotka, tam jsou oba dva vystupující. Ten třetí, co tancuje vepředu, to je asi ředitel místní knihovny, který ty dva představoval.

Takže máme představeno. Skupina Budeč se inspirovala archeologickým nálezem hromadného hrobu na Budči, kde se našlo 59 mužských koster a 1 kostra ženská. Měli je tam naházet a zaházet počátkem 10.století. Třeba to má nějakou spojitost s bojem věrných sv. Václava proti Boleslavovi. Nebo taky ne. Jestli a jaká jsou zranění na kostrách, to jsem se nedočetl.

Requiem, to je modlitba, skladba za pokoj duší těch mrtvých. Ono 60 v 10.století, to bylo hodně. A jak a proč se to stalo, to se asi nikdy nedozvíme.

Skladatel se 10.stoletím jen inspiroval. Ale elektrickou aparaturu tam tehdy jistě neměli. Hráli sice dva lidé, ale pouštěli si občas sami sebe z playbacku a doprovázeli se, takže se pouštěli i do kánonů a vícehlasů.

Kromě elektrické kytary a různých bicích a dechových nástrojů taky používali zvonek a různé další předměty, jako třeba stehenní kost. Nevím, jestli pravou. A dělali různé zvuky. Na slově "dělali" trvám, i když mi tam táta cpe slovo "vyluzovali".

Ale vyluzovat, to je od loudit a to vypadá, že to byl kočičina. Ale nebyla. I když pár starších lidí se po chvíli zvedlo a odešlo. Kdo zbyl, to byli asi většinou kamarádi hudebníků, protože se s nimi zdravili a byli všichni děsně alternativní. Jak byli oblečení, ostříhaní, zafousatění, obarvení, tetovaní... Jeden přišel minutu před koncem.

No, zážitek to byl. Spíš se mi to líbilo. Moc jsem nerozuměl. Zpívali hlavně latinsky, trochu řecky a staroslověnsky. Táta mi něco málo přeložil, ale všemu taky nerozuměl a hlavně se do toho moc mluvit nedalo. Bylo by to neslušné a nebylo by stejně slyšet.

Taková nějaká akce se koná u nás v knihovně každý měsíc. V březnu půjdeme zas. Na koncert úplně jiné hudby...

A oslavy mých narozenin pokračují...