"42" a "Bambo"

Mám rád IKEA. Když jedu k babičce, obvykle se mi na 15.kilometru začíná chtít zvracet. IKEA je na 17.kilometru. To vydržím. Většinou. Když tam dostanu vanilkovou zmrzlinu, tak mě chuť zvracet úplně přejde. A v IKEA je i spousta jiných věcí...

Když máma hodně hudruje, že jsem moc na počítači, jdeme s tátou ven. Sedneme si na lavičku, nebo procházíme kolem stojících aut. A hledáme v dopravní značce číslo "42". Kdo jich uvidí víc, vyhrál.

Když jsme v IKEA, hrajeme "Bambo". Jako malý jsem prý říkal bambo medvědům. Teď hra spočívá v tom, kdo první uvidí pandu jako součást dekorace, má bod.

Jako součást dekorace! Ten obrázek nahoře a dole neplatí!

Ale ten první obrázek platí... A tenhle taky platí...

A tenhle taky...

A tenhle taky... (Ta ruka je moje. Musím si pohladit, podrbat za ouškem, ne?)

Je jich tam zkrátka moc.

Ony ty panda nejsou pořád na stejném místě. IKEA zřejmě zaměstnává pracovníka, který každý měsíc mění dekorace. Musí to být hezká práce, přenášet za peníze plyšové pandy z místa na místo. Ale i když mám pandy rád, celý život bych to ale asi dělat nechtěl...

A nejúžasnější je, že panda se dá koupit také za 12 škudlíků. (Nebo za 99 ,- Kč.) Ale za škudlíky je to lepší, protože k těmu snadno přijdu zadarmo. Ale o těch příště.