O švestkové kobyle

Jednoho dne jsem dostal od bratrance návrh na instalaci elektrického ohradníku na ohrazení pastviny pro jeho koně.
Všechny jeho návrhy jsem přijal.

Brzy jsem přijel k němu a dali jsme se do díla.
Bratranec nejprve zapichoval do země plastové sloupky a já mezitím připravoval montáž zdrojové krabice.
Pak už jsme instalovali krabici oba. Byl to zdroj vysokonapěťových impulsů. Měla dva výstupy. Na jeden se připojilo vedení ohradníku a druhý se uzemnil železným kolíkem.
Nechybělo tu ani jiskřiště jako ochrana proti blesku a naindukovanému přepětí.

Pastvina se zapíchanými sloupky zůstala chvilku bez dozoru.
Zanedlouho jsme se na ní vrátili, abychom natáhli ochranný pásek ohradníku.
Bratranec cosi uviděl ležet na zemi.
Bylo to na dva kusy. Byl to sloupek. Zlobivá kobyla ho překopla, jakoby tušila, co se na ní chystá.
"Počkej," zahrozil na ní bratránek, "Až to zapneme, tak dostaneš švestku a už to necháš na pokoji!"
Zlobivá kobyla si posměšně odfrkla. To se ještě uvidí! Bylo to pěkně drzé a nezbedné zvíře. Kradlo mi dokonce přímo z kapsy cukr, který bych jí později stejně dal:)
Práce však pokračovaly.
Brzy jsme natáhli vedení. Bratranec se zaradoval. Konečně mu nebudou koně utíkat na cestu a do vesnice. Sice tam stály všeho všudy tři domy a auto kolem projelo tak jedno denně, ale stejně. Koně musí být v ohradě.

A pak nastala ta chvíle. Jak vyzkoušíme, že to funguje? Vlastní rukou se mi to zkoušet nechtělo a zkoušečka, kterou jsem si vyrobil za tímto účelem, ehm, byla poněkud nefunkční.
Tak to holt vyzkouší koně, rozhodl bratranec.
Do ohrady za chvíli důstojně vkráčeli dva koně. Rozverný hnědák a zlobivá kobyla.
Hnědák byl zvědavý. Co to tu je? Není to k jídlu? Natáhl k ohrazení tlamu, aby ho očichal. Ohradník byl funkční.
Hřebec se lekl a odletěl od hradby.
Co se to děje? Proč to pometlo utíká? Kobylka natáhla nozdry k ohradníku. Jemně to prasklo a kobyla odletěla stejně jako předtím hnědák.
Za chvilku se koně uklidnili. Poznali, že není radno se k ohrazení přibližovat.
Bratranec prohlásil, že ohradník bude zapínat jenom někdy, že už k němu chodit nebudou.

Asi za měsíc jsem šel k bratranci znovu. Namontoval jsem mu do stáje zářivkové osvětlení a vypínače. Když jsem šel později okolo pastviny, před ohradníkem na cestě stálo hříbě. Bratranec měl ohradník vypnutý. Hříběti nikdo neřekl, že ohradník kope a tak ho prostě podlezlo…

Jinak se ale bratranec o koně vzorně stará. Jsou to krásná zvířata. Mějme je rádi i my. Jsou s námi už staletí. Trpěli za nás.
Naši starost a lásku si zaslouží.

foto JJ, koník v Heřmanově Huti při západu slunce