Dělostřelecká tvrz Stachelberg II

Blížíme se k T-St-S 73 Polom, k jedinému vybudovanému pěchotnímu srubu tvrze Stachelberg.
Výstavba tvrze byla zahájena na podzim 1937 firmami Ing. Zdenko Kruliš a Konstruktiva, a.s. – Praha. Na stavbě pracovalo přes 1500 dělníků ve třech pracovních směnách.
Za rok stavby se podařilo vybudovat naprostou většinu podzemních chodeb a sálů, ubytovacích prostor a technického zázemí chráněného proti bombardování v hloubce až 60 metrů pod povrchem.
Podařilo se vybetonovat 10 procent těchto prostor a dokončit těžký pěchotní srub T-St-S 73 Polom, který vidíte na fotografiích.
Dnes v něm najdeme muzeální expozici, kterou společně navštívíme.
Komplex Stachelberg mělo tvořit celkem 11 nadzemních objektů. Čtyři pěchotní sruby, dvě dělostřelecké věže, dva dělostřelecké sruby, dvě minometné věže a nakonec tzv. vchodový objekt, zodolněný vstup do podzemí komplexu.

Výzbroj tvrze po dokončení měla spočívat v deseti 100 mm houfnicích vz. 38 s dostřelem 12 km a rychlostí palby až 20 ran/min, osmi 4,7cm protitankových kanónů vz. 36 s dostřelem 6 km a rychlostí střelby 35 ran/min; dále několika desítkách těžkých a lehkých kulometů pro obranu nejbližšího okolí vlastního povrchu tvrze.

Pro tvrz byla plánována posádka 778 mužů (46 důstojníků, 15 rotmistrů, 717 mužů); spolu s nimi mělo být v podzemí ubytováno dalších asi 240 mužů – dvě roty pěchoty – pro boj na povrchu tvrze.
Pro případ trvalého obklíčení byla plánována soběstačnost objektu za stálého vedení boje na dva měsíce.
Počítalo se se zásobami potravin v podzemí, s recyklací vystřelených nábojnic a všeho, co mohlo podpořit posádku po tak dlouhou dobu.
Veškerá stavební činnost na tvrzi ustala 23. září 1938, kdy byla vyhlášena všeobecná mobilizace československé armády.
Ke skutečnému bojovému nasazení objektů tvrze však nikdy nedošlo.

Přišla Mnichovská dohoda, Mnichovská zrada, díky níž bylo Československo okleštěno o pohraniční území, které připadlo Říši, včetně veškerého opevnění...

Vše, co mohl využít nepřítel, tedy nacisté, vše, co nešlo nebo nebylo možno evakuovat, bylo čs armádou zničeno.
Při vyklízení podzemí provedli ženisté pár odstřelů, kterými zavalili štoly ústící na povrch a zasypali odvodňovací systém tvrze. Díky vydatným podzemním pramenům se podzemí naplnilo během několika dní vodou, která zabraňovala přístupu do nitra tvrze nejen nacistům, ale veškerým návštěvníkům až do roku 2000, kdy bylo konečně zpřístupněno návštěvníkům muzea.

Řada protitankových překážek, ocelových ježků. Ocelové překážky měly výhodu v lehčí manipulaci a v minimálním krytí nepřátelské pěchoty za nimi oproti překážkám z betonu.

U střílen srubu se nacházel tzv. diamantový příkop, vyhloubený prostor, do kterého mohly padat vystřelené nábojnice z kulometů, nacházel se zde granátový skluz pro obranu okolí srubu. Příkop dále zabraňoval zasypání střílen zeminou a štěrkem při výbuších dělostřeleckých granátů v okolí.

Detail střílen. Nejsem odborník, proto mohu jen tipovat, jaké zbraně v nich původně měly být osazeny. Levou bych viděl na houfnici či minomet a pravá je pro těžký kulomet pro obranu okolí.

Tahle střílna vypadá na ústí protitankového kanónu ráže 4,7 cm. Tyto zbraně dodávala na opevnění plzeňská Škodovka.

Ohromná masa železobenu... Dráty nahoře sloužily k upevnění maskovacích sítí.

Vchod do spodního patra pevnosti diamantovým příkopem je v současnosti jediným vstupem do komplexu. Při vstupu je nutno dbát opatrnosti :)

Pancéřové dveře jsou otevřeny. Můžeme společně vstoupit...

Počkáte si na můj další článek nebo rovnou navštívíte http://www.stachelberg.cz/ ? :)