Říp

Vždy, když jsem jel po D8, přitahoval kopec ve tvaru klobouku můj pohled. 461 metrů nevysoká, legendami opředená, stolová hora Říp. Až letos se na ni při zpáteční cestě z dovolené konečně dostalo.

Z parkoviště v Krabčicích to má být na vrchol 2 kilometry. Jenže slunce žhne a cesta, i když ji vzrostlé stromy chrání svým stínem, strmě stoupá vzhůru. Ostatní poutníci nás předcházejí, jeden, do půli těla svlečený, dokonce předbíhá. Podle poznámky o magorovi, utroušené zveselazkopcedolůjdoucími, neabsolvuje dnes tuto trasu poprvé.
Po hodinovém výšlapu proloženém několika odpočívkami jsme téměř u cíle.
.

Před námi je turistická chata Říp s vytouženým občerstvením. Kupuji dětem dvě limonády s příchutí citrón grep a dvě Pedra, stokoruna nestačí. Na poháry s nápoji okamžitě začaly útočit vosy a žíznivým není dopřáno svlažit hrdlo. Kam se vrtneme, tam nás pronásledují. Záchranou je naše prázdná PET láhev, kam se mi po několika pokusech podaří přelít obsahy kelímků. Konečně první doušky a syn, uvyklý slazeným kolovým nápojům, hází kyselé ksichty. Ale posléze zmlsané chuťové pohárky mých dětí přicházejí zvláštní chuti na chuť.

Pokračujeme k rotundě sv. Jiří a Vojtěcha. Z informační tabule čteme, že byla zbudovaná v roce 1126 na paměť vítězství knížete Soběslava nad římským králem Lotharem. Mimochodem, kdyby na horu vylezl praotec Čech v dnešní době, z vrcholu by skrze stromy nikam nedohlédl.

Po zaplacení příslušného obnosu pan pokladní odhrne plentu a my můžeme nasát atmosféru místa. Uvnitř rotundy je kromě příjemného chládku strohá výzdoba s vyobrazeními ze svatojiřských legend.

Na schodiště ke zvonům je vstup zakázán, takže se po chvilce rozjímání vracíme do venkovního parna. Z kopce uháníme svižně, za moment sedíme v rozpáleném autě a pokračujeme v cestě domů.