Poslední sportovní víkend

Dnes jsem měl běžet závod okolo přehrady. Vládní opatření však omezují počty osob, které se smí podobných akcí účastnit, a tak se pořadatelé se dostali do nezáviděníhodné situace. Na trať za těchto podmínek mohli vpustit patnáct běžců, na které by dohlíželo 5 organizátorů. Ti by teoreticky mohli účastníky pouštět v jednotlivých vlnách, nakonec se ale rozhodlo o přeložení závodů. Pokud se nestihne letos, budou pořadatelé muset vrátit dotaci, i přestože už ji na přípravu závodu vyčerpali.

Přístaviště na Príglu

V pátek jsem šel hrát stolní tenis. Žádnou informaci o tom, že by se zápas neměl konat jsem nedostal, proto mě překvapila vrátná na hale, že mě nemůže pustit dovnitř. Část spoluhráčů jí proklouzla, já se soupeři zůstal na ulici. Omezení hovoří o tom, že uvnitř haly může být maximálně deset hráčů. V hale je pět stolů, dva jiné týmy už tam hrály, a tak mi bychom už byli nadlimitní. A provozovatel ještě odpoledne našemu vedoucímu potvrdil, že hrát můžeme. Nakonec se paní slitovala a se slovy "snad z toho nebudu mít průšvih", nás nakonec hrát nechala. Pingpong je v případě šíření covidu nevinná aktivita. Sice nehrajeme v rouškách, ale stůl mezi protihráči tvoří třímetrovou bariéru. S ostatními týmy na vedlejších stolech se také do kontaktu nedostaneme.

V neděli si ještě zajdu na odpolední fotbálek, po něm se uložím ve své noře k zimnímu spánku, ani do práce nebudu vstávat. Až se probudím, bude snad zase vše v normálu.