Na meruňkách

Na konci července jsem si našel brigádu, sběr meruněk v sadě. Nahlásil jsem pět dní, které můžu pracovat a podepsal dohodu o provedení práce. Za každou nasbíranou bednu (cca 13 kg) mi náleželo 40 Kč před zdaněním. Počítal jsem, že mi to aspoň tisícovku vynese, nakonec jsem bral 646 Kč. Kvůli penězům samotným jsem se ale verbovat nenechal, to bych hledal něco lukrativnějšího. Sady se nacházely v Želešicích 10 kilometrů od Brna, což je pro mě ideální vzdálenost na kolo. Těšil jsem se na práci na čistém vzduchu a s čistou hlavou, počítal jsem, že bude možno si nějaké meruňky, samozřejmě se svolením, dovézt domů, a také s tím, že by tam mohly být nějaké mladé brigádnice. S těmi penězi a sběračkami mi to nevyšlo, ale jinak ostatní bylo podle představ.

Bohužel letos byla špatná úroda a dělalo se málo hodin. Už první den nezačal nejlíp. Od rána se mraky honily a v osm začalo Boží dopuštění. Útočiště jsem našel pod traktorovou vlečkou, v té době jsem měl nasbíranou jednu bednu. Další dny už bylo počasí moudřejší, ale nepracovalo se nikdy déle než do jedné. Jeden den mi do brigády něco vlezlo a nemohl jsem jít a zrovna na potvoru do sadu přišly sbírat dvě šikovné slečny. Poslední den zbývalo očesat tři stromy, se kterými jsme byli do deseti hotovi. Kdybych jezdil autem, sotva bych si vydělal na benzín. Ale že jsem jezdil na kole, byl jsem spokojen.

Fotka je trochu staršího data a trochu off topic. Želešicemi protéká říčka Bobrava, v níž se čile činí bobří rodina.